Komplexní vyhodnocení restaurátorského průzkumu
Dřevěná socha piety je provedena z jednoho kusu lípového dřeva (mikrovzorek M III, Titlia) o rozměrech 106 x 65 x 40 cm. Konce nohou Ježíše Krista a Panny Marie byly původně na čepech, nyní jsou částečně upevněny zkorodovanými hřebíky a lepidlem. Plastika je pokryta silnou vrstvou špíny, prachových depozitů a sekundárních barevných zásahu z minulosti. Socha byla v minulosti třikrát celkově přemalována a doplněna o nový nevhodný svlak upevněný šrouby. Dřevěná hmota je poměrně vysušená, lokálně v důsledku změn jsou viditelné praskliny (rubová strana v místě vyhloubení) a uvolněná s velkými póry vzniklými v důsledku vzlínající vlhkosti. Dřevo je zároveň do značné míry pokryto výletovými otvory po dřevokazném hmyzu (rubová stran, sokl, konce drapérii). Odkryté dřevo bylo v rámci předchozích úprav hrubě přelakováno průhledným lakem, který je ztmavlý s vrstvou depozitu. Dřevěný podklad je opatřen vrstvami křídy, plněný plavenou křídou s malým množstvím dolomitické křídy, boloňské křídy a klihovou izolací. Zlacení bylo po vykřídování a vyhlazení ploch realizováno plátkovým zlatem na poliment na lesk. Zlacení je na obrubách tuniky a pláště Panny Marie, roušce kolem krku Panny Marie, pleně Ježíše Krista a korunách. Na korunách v kombinaci lesklého a matného zlacení, respektive fragmenty (mikrovzorek M I. červené roucho Panny Marie a M II. koruna). Rozšířené sondy pod korunami na hlavách Panny Marie a Ježíše Krista prokázaly původní barevnost (hnědé vlasy a modrou roušku) shodující se zbytkem barevnosti piety. Koruny byly upevněny hřebíky, bez předchozích náznaků dřevěných čepů atp. Koruny byly pravděpodobně dodány později při tzv. korunovaci. Průzkumy potvrdily shodné závěrečné vrstvy bronzů, poliment v originální vrstvě je oproti zlacení na soše, kde je poliment okrovo-hnědý, tmavě hnědý. Barevná vrstva byla realizována mastnou temperou s šelakovou (orange) izolací, tuto skutečnost zároveň prokázaly i mikrozkoušky rozpustnosti barevných vrstev. Laková vrstva je značně ztmavlá a nerovnoměrně rozpraskaná. Barevná vrstva je tvořena pigmenty: rumělka, olovnatá běloba, plavená křída, barytová běloba, uhlíkatá čerň, železité hlinky, pruská modř. Stáří a výstavba originální malby odpovídá pravděpodobně druhé polovině 18. století. Sekundární úpravy prokázané jak ve všech mikrovzorcích, tak sondách se shodují na postupných třech úpravách. Plastika byla vždy celkově barevně přetřena a lokálně pozlacena nejdříve v první sekundární úpravě (ve stratigrafii č. 3) imitací metálem, později bronzovým práškem v laku. Charakter sekundárních úprav je olejový oproti originálu (mastná tempera), zkouškami tak bylo možné postupně určit nejvhodnější rozpouštědla pro odstraňování sekundárních přemaleb, aniž by docházelo k poškození nebo ohrožení původní originální barevnosti (resp. jeho značně poškozených částí). Poslední barevná úprava podle záznamu z roku 1975, byla zároveň realizována i na zbylé sochařské výzdobě v kostele sv. Ducha v obci Kátlovce. Spolu s barevnými úpravami to byly často i hrubé sádrové a olejové tmely, které do značné míry nevratně zafixovaly některé části polychromie a dřeva nebo její části zcela odtrhly. Plastika je zcela v nevyhovujícím stavu a bude ji nutno nejdříve celkově stabilizovat, konsolidovat uvolněné části a navrátit ji původní výtvarně – estetické kvality.