Polychromovaná socha vzkříšeného Krista z 18. století byla zcela pokryta výletovými otvory po dřevokazném hmyzu a zcela se rozpadala. Nejdřív bylo nutné sochu celkově napustit a zpevnit, aby bylo možné přistoupit ke snímání sekundárních barevných úprav. Jen díky hrubým sekundárním nánosům olejových barev se socha celkově nerozpadla. Po zpevnění a sejmutí sekundárních přemaleb bylo nutné doplnit a slepit zcela rozpadlou pravou ruku a vytmelit značné úbytky dřevné hmoty v inkarnátu. Originální barevná úprava provedená temperou byla na závěr scelená napodobivou retuší a drapérie rekonstruovaná podle dochovaných fragmentů zlata.